Diastáza, auvajs, chci se jí zbavit

Když se řekne diastáza neboli rozestup přímého břišního svalu, většině se vybaví maminky po porodu, které s ní mívají často problémy. Už méně lidí ví, že způsobuje problémy s bolestmi zad a že jimi může trpět kdokoliv, dokonce i miminka nebo sportovci, kteří „přeci cvičí“.

Rozestup břišní stěny vzniká přílišným náporem na přímí břišní sval ať už během těhotenství, při nadváze, u miminek špatným motorickým vývojem nebo u sportovců přetěžováním povrchových svalů. Obtíže ve většině případů ale pramení z mnohem hlubších vrstev. V případě dysfunkce hlubokých svalů břišní stěny se stabilizační funkce přenáší více na povrch a dochází k přetěžování svalů. Ty to nějakou dobu dokáží kompenzovat, ale jako vše mají své hranice. Když dojde k vyčerpání těchto kompenzačních možností, začne vznikat diastáza. Diastáza není rozhodně problém pouze u žen po porodu, může potkat kohokoliv z nás a to i když si myslíme, že cvičíme dostatečně. Mohou ji naopak způsobit nevhodně zvolené cviky nebo jejich provedení. U běžné populace se setkávám s nevědomostí, že dotyčný rozestup má. V lepším případě ví, že ho má, ale není informován, jak se svým tělem pracovat, aby se mu diastáza nezhoršovala. Často stačí změnit některé běžné denní činnosti, které dotyčný dělá a může to pomoci. 

Břišní stěna tvoří společně se svaly pánevního dna, s bránicí a s hlubokými zádovými svaly hluboký stabilizační systém, který je zásadní pro správnou posturu (vzpřímené držení těla). Nejčastěji se setkávám s tím, že si lidé stěžují na bolesti zad v oblasti kříže. Dále může způsobovat bolesti v oblasti břicha, problémy s trávením a vyprazdňováním nebo problémy s otěhotněním. Když zkontroluji stav břišní stěny, v 30-40% je zde patrná diastáza, o které dotyčný nemá vůbec ponětí. Často ji můžeme vidět u žen okolo 50-60 let, které si stěžují, že nemohou zhubnout přes břicho i když denně cvičí (nejčastěji sed lehy/sklapovačky).

Správná diagnostika a následně cílená terapie/cvičení může vést k částečnému nebo úplnému odstranění rozestupu břišní stěny. Vždy musíme brát v potaz, jaká je výchozí pozice. Jinak se bude pracovat s člověkem, který má 3cm rozestup a jinak s člověkem, který ho má 8cm. Na začátku spolupráce je vždy dobré společně zhodnotit stav a dát si cíle, které je reálné naplnit. To, že má někdo diastázu rozhodně neznamená, že se musí okamžitě vrhnout do lehu na podložku a začít posilovat „břicho“, pod kterým se ve velké většině případů schovává pouze přímý břišní sval. V situacích, kdy má dotyčný problém s diastázou je nutné primární posilování přímého břišního svalu vynechat. Naopak je nutnost zaměřit se na posílení hlubších vrstev šikmých svalů. Rozhodně to neznamená, že v případě, že mám diastázu přestávám cvičit břišní svalstvo, naopak, je to základ, ale musí být správně zacílené cviky. Aktivace a posílení šikmých břišních svalů nemusí být pouze ležení na podložce. Tím, že budeme pracovat s celými svalovými řetězci, dojde ke správné aktivaci i při dřepu, výpadu, předklonu a jejich modifikacích. Pestrosti se meze nekladou, jen je důležité znát základní principy pro komplexní pohyby a cviky.

Pokud se diastázy chcete zbavit, hledejte ověřené informace a nebojte se jít pro radu k odborníkům. Nepodceňujte tento stav, čím dříve ho začnete řešit, tím menší problémy budete mít.